Mezinárodní letiště v San Diegu je jedním z nejrušnějších na západním pobřeží USA. Od té doby, co bylo postaveno, se okolní zástavba značně rozrostla a letadla musejí při přiblížení poměrně prudce klesat. K pohodovému přistání nepřispívají ani vysoké garáže těsně u východního konce jediné místní ranveje.
Vysoké garáže na začátku ranveje 27.
Madeira, Portugalsko
Letiště na portugalské Madeiře nedaleko města Funchal je proslulé obtížným přiblížením za ne zcela ideálních podmínek. Okolo ostrova totiž často vanou silné větry. Poměrně krátká ranvej byla v minulosti prodloužena nadzemní estakádou, takže další zásadní věcí je po přistání nikam nesjet a nespadnout do moře.
Moje noční přistání na letišti Madeira
Eagle Vail, USA
Vysokohorské letiště u populárního amerického lyžařského střediska Vail je výzvou hlavně kvůli své nadmořské výšce, kde je třeba počítat s jiným tahem motorů, ale také kvůli obtížnému přiblížení mezi horskými masivy.
Courchevel, Francie (LFLJ)
Jen 525 metrů má ranvej ve francouzském alpském středisku Courchevel. K tomu přidejte její sklon 18,5 %, sníh a mráz po značnou část roku a máte nebezpečné letiště jako vyšité. Možná právě proto se tu točily scény do dvou bondovek - Zlaté oko a Zítřek nikdy neumírá.
Kai Tak, Hong-Kong
Tak se jmenovalo původní letiště v Hong-Kongu, které bylo doslova obehnáno mrakodrapy a ke správnému přistání vedla jen jedna správná cesta. Neexistovalo tu automatické navádění, vše se muselo zvládnout ručně a očima včetně finální spektakulární zatáčky před dosednutím. Výjimkou tu nebyly ani silné boční větry, které si pohrávaly i s velkými Jumby. Kai Tak byl uzavřen v 1998, kdy jej nahradilo nové letiště Chek Lap Kok postavené na umělém ostrově.
Moje přistání na letišti Kai Tak
Gibraltar
Kousek Anglie na jihu Španělska má také své letiště, které atypicky protíná hlavní silnice ze španělského vnitrozemí k proslulé gibraltarské skále. Když zrovna něco přistává, což se děje jen párkrát za den, zastaví vás světla a závory jako na železničním přejezdu. Hlavní nebezpečí místního letiště ale spočívá v nevyzpytatelném větru, jeho směru, teplotě a vlhkosti. Jiz zmíněná gibraltarská skála má totiž na proudění vzduchu velký vliv.
Moje přistání na Gibraltaru v simulátoru FlightGear
Svatý Martin, Karibské moře
Letiště Princezny Juliany na karibském ostrově Svatý Martin je rájem všech planespotterů. Díky tomu, že ranvej začíná hned vedle pláže a není nijak dlouhá, prolétávají tu letadla lidem těsně nad hlavami. Nebezpečí je tedy v tom, trefit přesně bod dosedu a nepřistát moc brzy a zároveň nepřistát moc pozdě, protože poměrně blízko opačného konce ranveje jsou vysoké hory.
Moje přistání na letišti Princezny Juliany
Svatý Bartoloměj, Karibské moře
Při přiblížení na místní Letiště Gustava III. musí piloti velmi nízko přeletět kopec před letištěm a hned za ním prudce klesat. Druhý konec ranveje navíc končí těsně u moře.
Toncontín, Tegucigalpa, Honduras
Hlavní město Hondurasu se může pochlubit mezinárodním letištěm s nejkratší ranvejí na světě. K tomu připočítejte prudké klesání při přiblížení na přistání, během kterého je navíc nutné zatáčet, a aby to nebylo málo, tak je na konci ranveje útes. Kdo neubrzdí včas, má smůlu.
Moje přistání na letišti Toncontin
Lukla, Nepál
Nejnebezpečnější letiště najdete v nepálské Lukle. Jmenuje se Letiště Tenzing-Hillary a leží v nadmořské výšce 2860 metrů. Pokud na něm chcete přistát, máte na to 460 metrů ranveje do kopce. Na jejím konci vás pak čeká skalní masiv. Máte tedy právě jeden pokus. Hodně štěstí!
Pohled z letadla:
Přistávací dráha Matekane, Lesotho, Afrika
Tato přistávací dráha se rozkládá na okraji hory ve výšce 2 030 metrů. Už jen tato poloha znamená pro piloty problém, navíc dráha měří 399 metrů. Ještě před vzletem po celou dobu sledujete 600 metrů vysokou stěnu vypínající se kousek před vámi.
Barra Airport, Skotsko, Velká Británie
Letiště je na vnější části skotského ostrova Barra, v široké mělké zátoce. Hladkost přistání závisí na tom, kdy ustává příliv.
Přistávající letadlo (asi DHC 6)
Pohled na letiště v simulátoru FlightGear
J. F. Kennedy Airport, New York, USA
Piloti se při přistávacím manévru musí vyhýbat dalším letounům, které směřují na další newyorská letiště Newark a LaGuardia poblíž letiště J. F. K.
Protihluková opatření byla zavedena již v roce 1964. Před přistáním na přistávací dráhu 13L musí mít piloti dohlednost osm kilometrů.
Paro Airport, Bhútán
Paro je hlavní mezinárodní letiště v Bhútánu v Himálaji. Je skryté v údolí a vrcholky okolních hor dosahují nadmořské výšky kolem 4 900 m.
Mohou tam přistávat jen speciálně vyškolení piloti, schopní v úzkém koridoru mezi zalesněnými horami bezpečně s letadlem manévrovat.
Moje přistání na letišti Paro v simulátoru FlightGear
Juancho E. Yrausquin Airport, Saba, Nizozemské Antily
Toto je jediné letiště na ostrově Saba v Nizozemských Antilách v Karibském moři. Je známé jako nejkratší dlážděné letiště světa s délkou pouhých 396 metrů. Plocha letiště zabírá poměrně velkou část maličkého ostrůvku, a ačkoli se na něm zatím neudála žádná větší havárie, mnozí experti ho považují za vůbec nejnebezpečnější letiště světa.
Skiathos, Řecko
Letiště má přezdívku evropský St. Maarten, napsal Dalibor Blažek. Na jednom konci ranveje o rozměrech 1 628 x 30 metrů vede silnice, z druhé strany je pod ranvejí pláž.
Kerkyra, Korfu, Řecko
V Kerkyře na Korfu je nejmenší přistávací ranvej v jižní Evropě. Piloti musí mít speciální výcvik, neboť z jedné strany je moře a z druhé nejvyšší hora Korfu Pantokrator. Tato ranvej má délku jen 2 375 metrů.
Samedan, Svatý Mořic, Švýcarsko
Je to nejvýše položené letiště v Evropě, poměrně krátká dráha a není tam žádná služba řízení letového provozu. Vzhledem k atraktivitě lokality pro boháče sem ale létají stovky proudových letadel ročně, včetně Boeingů 737 ve VIP úpravě (cestující pak často pokračují helikoptérou přímo na sjezdovku...).
Bonzano, Itálie
Dráha o délce něco málo přes jeden kilometr, přílet údolím, které se ale klikatí a vstupují do něj vysoké skály. Prakticky tam za ošklivého počasí mohou létat je speciálně proškolení piloti s razítkem od italského úřadu civilního letectví.
Přiblížení na toto letiště je extrém, úhel sestupu je přibližně dvojnásobný oproti běžným letištím, což některá letadla vůbec nejsou schopna zvládnout. Proto na toto letiště (stejně jako například na London-City) musí mít certifikaci na tzv. Steep Approach - strmý sestup. Dráha je v Bolzanu prakticky použitelná jen pro malá trysková letadla a turbovrtulová letadla typu ATR nebo Dash-8.
Letiště Naga City, Camarines Sur, ostrov Luzon, Filipíny
Na severovýchodním konci přechází ranvej, která měří 1 006 metrů, do úbočí aktivní sopky Mt. Isarog (1 966 m n. m.), takže v závislosti na povětrnostních podmínkách má přistání dvě varianty: pohodovou z jihozápadu a hororovou ze severovýchodu, kdy se letadlo musí v malé výšce přiblížit přímo k sopce a ostrou zatáčkou stočit na dráhu. Nejobvyklejší počasí je zamračeno s deštěm, Mt. Isarog má na vrcholku prakticky trvalý příkrov z oblačnosti.
.jpg)
